To jak se k sobě chovám a jakou dávám sobě vlastní hodnotu, se zrcadlí v mém životě skrze partnerství, rodinu, práci,

Když nejsem dost pro sebe, nemohu být dost ani pro ostatní.

Setkala jsem se na terapii se ženou ve zralém věku, plakala. Byla nešťastná z toho jak vlastně žije a z toho jak se k ní všichni chovají. Doma dělala první poslední okolo muže i dětí, vnoučat a nikdo si toho nevážil. Čím více se snažila a pečovala o rodinu, tím byla horší. Ať se snažila sebevíc, pořád to nebylo DOST!

Hlavním problém bylo to, že neměla ráda sama sebe.

V práci si připadala jak hadr na holi, přehazovali ji s pozice na pozici a dělala ty nejhorší práce ze kterých byla unavená a vyčerpaná, už nemohla a přála si, aby vše skončilo. Což se ji splnilo. Dostala výpoveď. To ale vlastně nechtěla, svou práci měla ráda.

Když jsem se ji ptala na zdraví odpověděla mi, že ji trápí astma a alergie a další nemoci. Ani ji nenapadlo, že to může mít souvislost s tím, jak žije. S tím jestli je dost. (Já sama astma vnímám jako energetický blok kdy nemohu něco rozdýchat a sem sevřena sama sebou – nedávám si právo být a dýchat a alergie je pro mě spojena s novými začátky a pokud se bojím co přijde za den, či týden, nebo co mi kdo zase řekne, či udělá, toužím vlastně po novém začátku)?

Bezpodmínečná láska a přijetí v dětství je základem spokojeného života.

Ne každý má ale možnost prožít dětství kdy je zahrnut bezpodmínečnou láskou a přijetím. Ostatně já sama jsem toho důkazem, kdy jsem si prošla fyzickým násilím. To však neznamená, že máme už dopředu dáno, že náš život bude stát za prd a nikdy nebudeme šťastní. Je totiž jen naše volba jaký život budeme žít. A teď se nebudu bavit o tom, že si dané prožitky a rodiče vybereme ještě než se vůbec rozhodneme jít na zem. O tom zase až někdy jindy.

O svou hodnotu a to, že jsme dost jsme vlastně nikdy nepřišly! Pořád to tam je. Nikdo na světě totiž nemá takovou moc, aby z nás udělal loosera a nulu. To máme jen mi sami. Stalo se jen to, že jsme v dětství převzaly určité vzorce a emoční kódy, kterým jsme uvěřily a staly se z nás tak možná ty ne dost dobré ženy, matky, …

To je super zpráva, protože když nám to nikdo nevzal, nemůže nám to také dát. Je jen na nás co s tím v dospělosti uděláme.

A jak tedy z toho ven?

1. Dovol si být dost, už jen proto že jsi! Už jen to že jsi přišla sem na zem a seš právě teď a tady znamená, že si dost dobrá. Jinak by si tu totiž nebyla má milá!
2. Začni pracovat s tím jak se cítíš v jednotlivých situacích a v čem se cítíš, či necítíš dobře. Vnímej své emoce a dovol si je prožít. Když si totiž dovolím prožít to, že mi není dobře, můžu si pak dovolit prožívat i to, v čem mi dobře je a neutíkat od toho se strachem co zase přijde.
3. Dovol si sebe dát na první místo! Až když uznáš sebe jako tu nejhodnotnější a nejdůležitější bytost pro svůj život, uzná = uvidí to i tvé okolí a bude ti to zrcadlit. Pokud budeš dost pro sebe, budeš dost i pro ostatní. Je to stejné jako v přírodě. Podívej se třeba na zvířata.
4. Jdi za své emoce. Pozoruj co cítíš v situaci kdy ti není dobře, jaké emoce u toho prožíváš a kdy si se takto cítila poprvé? Zkus jít do hloubky, možná se dostaneš až do dětství a do situace, kdy si se takto cítila špatně úplně poprvé. Zvědom si tuto situaci s tím, že tenkrát si nad tím neměla žádnou moc, jako malé dítě, ale teď už máš, si dospělá a tak si sama tvůrcem toho co se ti ve tvém životě děje.
5. Mysli pozitivně. Pamatuj, že to, že se ti dějí tyto situace, není žádný vyšší záměr, ani spiknutí proti tobě a už vůbec ne to, že ty jediná nemáš právo na život ve štěstí, zdraví, lásce a naplnění. Je to o tom, že se ti stále otevírají vrátka ke štěstí a spokojenému životu a ty vedou jen přes uvědomění si určitých naučených emočních kódů a jejich překódování do tvého základního postoje a poslání, kdy se opět napojíš na svůj kompas.
6. Překóduj se. Najdi si situaci ve které víš, že si dost a zkus si tuto danou situaci znovu a znovu prožívat a kódovat si tak do svého těla to, že si dost. Mohou ti v tom pomoci Solfeggio frekvence na youtube, kdy při poslechu této hudby budeš opakovaně prožívat situace, kdy si se cítila být dost. Můžeš použít třeba tuto – pozitivní transformace, emoční a fyzické uzdravení, anti úzkost, znovuzrození. S tímto ti také mohou pomoci řízené meditace, které tě přímo navedou k tomu se cítit dobře po celý den a naprogramovat si to, jak se během dne budeš cítit. Můžeš zkusit třeba tuto: Ranní meditace pro krásný den
7. Najdi si spřízněnou duši. Máš někoho, komu se můžeš svěřit? Někdy se stane, že když jsme v něčem už dlouho nevidíme cestu ven. Ocitneme se totiž v kruhu a tak si dost možná můžeme připadat jako ten křeček, který běhá stále dokola a tak je dobré se svěřit někomu, kdo je nad věcí a má tedy náhled z venčí. Ať už je to kamarádka, rodina, nebo kdokoliv jiný, ke komu cítíš důvěru a víš že se můžeš nejen svěřit, ale že má tu moc tě posunout dál.
8. Neboj se svěřit a nechat si pomoci z venčí. Už od mala jsem byly naučeni, že naše problémy a to co cítíme není důležité a není třeba tak s tím ani nikoho obtěžovat a už vůbec ne veřejně se svěřovat s tím kdo jsem a jak se vlastně cítím. Já sama sem si tímto pro mě jedním z nejhorších kódů prošla a tak jsem se také dost dlouho a zcela zbytečně sama topila v laktační psychóze a i když mi z tohoto začarovaného kruhu pomohla Hormonální jógová terapie, které jsem se nakonec po hlubokém studiu stala lektorkou, pomohlo mi také čištění u různých lektorů, kartářek, průvodců a průvodkyň, lidí, kteří byli napojeni na sebe, na zdroj,… Tady jediné co bych doporučila, protože těchto lidí je opravdu mnoho, bych doporučila, vybírat srdcem! Ve svém srdci máme totiž vložen kompas skrze který cítíme toho, kdo nám může opravdu pomoci na té naší cestě a tak nám skrze své světlo může pomoci rozzářit i to naše.
9. Jdi do hloubky. Pokud cítíš touhu převrátit svůj život naruby a cítit že žiješ radost, lásku a naplnění v každé své buňce srdečně tě zvu do programu Zhubni v hlavě kde půjdeme společně opravdu do hloubky až k podstatě a budeme překódovávat vzorce, které ti již neslouží tak, aby si ucítila změnu ve svém životě již napořád. Společně se mnou objevíš zpět svou cestu a najdeš svůj kompas, který tě zavede zpátky k sobě.

Na závěr bych ti chtěla z celého svého srdce popřát, ať se ti daří, ať tvá duše září a ty žiješ tak, aby žít za to stálo. Třeba zrovna tak, jako ta paní, která když u mě byla znovu a s úsměvem mi vyprávěla, jak se vše mění a jak ji i vnuk sám od sebe řekl: „Já vlastně ani nevím proč se k tobě tak chovám, ale je mi to líto“. To totiž jak začala na sobě pracovat ona, začalo pracovat i okolí. A to samé přeji i tobě!

Ze srdce do srdce, Danka Hejdová, průvodkyně za lepším životem.