Je krásný slunný den a v ovzduší je cítit vůně rozkvetlých stromů. Toto období mám nejraději. Vyrážím společně s dětmi pro nové šaty. Miluji nákupy, ostatně asi  jako každá žena. 

Ale ne vždy tomu tak bylo. Pamatuji si doby, kdy jsem o šatech jen snila a koukala se po ostatních ženách, jak jim to moc sluší. V koutku duše jsem si přála být jako ony….

Někdy jsem si zavřela oči a představovala si jak vypadám…

Blondýnka, dlouhé vlasy a na sobě mám krásné šaty které obepínají mou štíhlou postavu.

Nemohla jsem mít ale zavřené oči pořád. Po otevření očí už to tak moc hezké nebylo. Ručička váhy ukazovala úctyhodných 95 kilo a pohled v zrcadle mne děsil. Raději jsem se moc neprohlížela. Při představě oblečených šatů na mé VELKÉ postavě mi bylo do pláče. 

Šaty dělají člověka? Nebo jak to vlastně je.

Vždy, když už jsem musela do obchodu s oblečením, mířila jsem rovnou až dozadu k nadměrným velikostem a modlila se, aby měly kraťasy ve velikosti 46/48. Samozřejmě jen v černé barvě. Jinak bych se raději dál „vařila“ v teplákách. Rifle jsem tenkrát nenosila, ve velrybích velikostech se totiž nevyráběly. Aspoň takový jsem tenkrát měla pocit. Škoda že mé sebevědomí bylo tenkrát tak mizivé, dnes už díky Hormonální józe vím, že i takto se může žena líbit, že je to také o sebevědomí a o sebe přijetí. I když samozřejmě nemá takový výběr.

Když jsem mířila ke kase a míjela uličku s šaty, vždy jsem si jen povzdychla. Ale abych nelhala… Občas jsem i objevila šaty v mé velikosti. Ale buď mne obepínaly tak, že vynikly všechny mé křivky o což jsem opravdu nestála, anebo, když už jsem našla  šaty volnějšího střihu, takzvaně tátovo triko na spaní. Tak jsem je vydržela nosit maximálně 2 dny po sobě. Při jejich nošení se mi totiž tak neskutečně třela stehna o sebe, že bych třetí den mohla jít ven pouze ve stylu ala kachna.

A možná to budete někdo znát. Pokud nemáte zrovna svou ideální váhu, není to jen o šatech a kraťasech, ale také o sebevědomí, sebepřijetí, a také  třeba o tom, že je člověk raději doma, místo toho aby třeba dováděl s dětmi na koupališti či si tam jen tak ležel a opaloval se.

Neříkám, že jsem se nesnažila hubnout. Snažila jsem se vlastně neustále.

Těch návodů a zázračných pilulek a drinků jsem z re-klam vyzkoušela nespočet. ( Víte, že slovo re-klam-a je od slova klam-at zákazníka)? Ale vždy to na něčem ztroskotalo. Buď to byla nějaká supr dieta, po které jsem umírala hlady. Nebo, když už dieta zabrala a já opravdu zhubla, tak jsem u ní nevydržela. Vrátila jsem se zpět ke své stravě a přišel jo-jo efekt s příjemným bonusem plus tři až pět kilo navrch. 

Přišla jsem na to, co se mnou a mým mozkem slovo DIETA dělá.

Slovo dieta vyvolává v člověku nepříjemné pocity a v mozku spouští obranný mechanismus. Ten při tomto sdělení zapíná rozhlas a hlásá.: Pozor, pozor, hlášení: Chystá se na další dietu, kdo může, nechť se neprodleně uschová do tukových zásob. 

Jde totiž o to, změnit životní styl a nastavení v hlavě.

No jo, ale jak na to že?

Je určitě více způsobů jak zdravě zhubnout bez jojo efektu. Já se s Vámi podělím o ten můj.

To co pomohlo mně, byl pohyb….. A ne, nemusela jsem denně běhat maraton, ani jsem nezvedala těžké váhy. Začala jsem úplně jednoduše. Potřebovala jsem něco, u čeho bych mohla být doma a nikam nedojíždět, měla jsem totiž malé miminko a byla jsem s ním sama. Stáhla jsem si tenkrát ještě jako úplný neznalec 15 minutové video jógy a cvičila ho skoro každý den. Pokud by vás zajímal celý můj příběh a to, proč jsem si vybrala zrovna jógu klikněte na tento odkaz.

Po čase jsem začala pociťovat změny. Oblečení jsem nosila o číslo menší a nejen to. Tak nějak automaticky, aniž bych se o to nějak snažila či usilovala se měnilo i mé myšlení a sebe přijetí. S tím šlo také ruku v ruce to, že když jsem šla do obchodu s potravinami, už jsem si do košíku nevložila větrník, párky a rohlíky, ale třeba lučinu, žitný rohlík či 95% šunku. A když už jsem chtěla mlsat, koupila jsem si tvaroh do kterého jsem si přidala ovoce, nebo ořechy a sušené švestky…. To miluji doteď. Samozřejmě, že jsem si koupila i potraviny, které nebyly tak úplně zdravé. Jen jsem se snažila, aby v mém jídelníčku převažovalo jídlo, které říkalo. Mám se ráda a zasloužím si kvalitní potraviny. Tímto heslem se držím dodnes.

A nejlepší na tom bylo, že to šlo samo. Nemusela jsem se do ničeho nutit a můj mozek měl pro tentokrát dovolenou. Pomocí jógy jsem zhubla na úctyhodných 68kg. Což bylo pro mne naprosto úžasné.

Genetiku neošálíš, nebo?

Ale boky a zadek zůstaly. Ve hře byla totiž genetika. Moje babička měla velké boky a zadeček, maminka má velké boky a zadeček a i já měla boky jako skříň, jako skříň. A zadek jako Jennifer Lopez, ale mě by byla pojistka asi k ničemu.

foto se světoznámou autorkou Hormonální jógové terapie Dinah Rodrigues. 

Po čase za mnou přišla známá s nabídkou kurzu Hormonální jógové terapie. Řekla jsem si proč to nezkusit.

Šaty jako odměna

Po dvoudenním kurzu jsem si tuto 30 minutovou sestavu cvičila doma tak 3-4 do týdne. A světe div se, mé genetické křivky se začaly vytrácet a jako bonus se mi oploštilo břicho. Z velikosti 40 se stala velikost 36.

Já najednou byla blondýna s dlouhými vlasy a krásnými šaty na sobě. A víte co? Ani jsem u toho nemusela mít zavřené oči.

Jediné co mi k tomu stačilo bylo cvičit 30 minutovou sestavu Hormonální jógové terapie.

Kdybych tenkrát věděla co vím dnes, rovnou bych nastoupila do rychlíku jménem Hormonální jógová terapie a osobní vlak s jógou bych vynechala. A krásné modré šaty bych nosila už dávno!

I když, vše má svůj správný čas. Pokud i vy byste chtěly nastoupit do rychlíku, budu moc ráda vaší průvodčí, která vám „štípne jízdenku“.