Také jste si toho všimli?
Přijde mi, jako by lidé byli rozděleni do dvou skupin.
Ta první skupina to má jednoduší v tom, že do jisté doby nic neřeší. Když jsem nemocná, vezmu si prášek. Když mne něco bolí, vezmu si prášek. Když přijde jakýkoliv problém, prostě si vezmu jen další prášek. Do doby až….
To že žijeme v jedenadvacátém století má určitě své výhody. Dnešní věda a lékaři dokáží téměř cokoliv. Dokáží třeba udržet na živu miminko, které se vejde do dlaně. Také dokáží transplantovat srdce. Neumírá se na černý kašel a jiné dříve smrtelné choroby. Za což vědcům a lékařům patří neskutečný obdiv a velký dík. Tato doba s sebou nese i svá ale…
Někteří lidé, přestali věřit v samy sebe. Potažmo, přestali se řídit tím, co jim jejich vlastní tělo říká. Neví, jak s ním komunikovat.
Slepě poslouchají lékaře, okolí, Google. Ten ví přeci vše nejlépe. Možná je to tím, že pocházíme ještě z dob, kdy nás jako malé učili, že poslouchat se musí. A že všichni dospělí, lékaři, atd. ( dosaďte si sami ) mají pravdu. S tím bojuji občas i já. A nebo prostě jen zlenivěli. Než bych přemýšlela, co se to se mnou děje a brala tím tak za sebe zodpovědnost a život do svých rukou. Hodím to na někoho jiného. Ať už je to ten zmiňovaný lékař, Google, či kolegyně v práci.
Dle toho se také léčí. To je prášek na bolest žaludku, na zvýšený cholesterol, cukrovku, štítnou žlázu. Než se člověk naděje, bere každé ráno hrstičku léků na to či ono. Tím nechci znevažovat lékaře ani jejich práci a ani nás samotné. Je mi jasné, že někdy to prostě jinak nejde a je potřeba v tu danou chvíli sáhnout po nějakém tom prášku, který nás v daný moment zachrání.
Pokud totiž necháme náš život v cizích rukách, budou přibývat nejen léta, ale i z té hrstičky v jedné dlani se po čase může stát pořádná hrst prášků v krásné barevné krabičce rozřazené hezky od pondělí do neděle. Většina léků má totiž nejen žádoucí, ale také nežádoucí účinky, kvůli kterým pak lékař předepisuje zase další a další prášek na něco jiného. A tak se krabička stále plní a plní a člověku je hůř a hůř.
Tuto hru jsem hrála také. Má diagnóza zněla. Astma bronchiale a zkřížená alergie. Každé ráno a večer jsem inhalovala kortikosteroidy a brala antihistaminika na utlumení. CHÁPETE-UTLUMENÍ . Toto vše jsem brala v době, kdy jsem byla zdravá. Tedy lépe řečeno bez infektu. V době, kdy jsem byla ne-MOC-ná. ( Od slova ne-MOHU ). Jsem k této dávce měla přidané další inhalační kortikosteroidy plus navýšení dávky těch stávajících. A k tomu ještě jako bonus, nějaké to zobání ve formě tablet. Připadala jsem ji jako slepice. Takového zobání v tak krátké době. Copak to mé tělo asi ještě unese?
Pomohla mi zvědomit si své tělo a otevřít své srdce i duši. Pomocí 30 minutové sestavy obsahující:
jsem zvýšila a obnovila hormony v určitých orgánech a tím uzdravila své tělo. Začala jsem řešit příčinu a ne následek. Víte že kortikosteroidy jsou vlastně steroidní hormony přirozeně se vytvářející v kůře nadledvin. A s nadledvinkami, jako i s ostatními orgány, v kterých se tvoří hormony ovlivňující naše tělo, pracuje právě Hormonální jógová terapie.
V této skupině je v dnešní době díky bohu čím dál tím více lidí. Jsou to lidé, kteří jsou ochotni se na chvíli zastavit a nadechnout. Vnímat, co nám naše tělo říká. Ať už formou nemoci či nějaké bolesti. Snaží se léčit příčinu a ne následek. Musí jít někdy i více do hloubky, a ano, ne vždy je tato cesta dlážděna růžemi. Ale pokud vytrvají a dojdou až do konce, mohou pak projít branou zdraví a uvědomění si sama sebe. A to si myslím za to stojí!